Valbřich

Valbřich je s více než 100 tis. obyvatel jedním z největších měst v Dolnoslezském vojvodství, a z hlediska rozlohy patří k rozlehlým městům. Své hranice si vytyčilo kolem Valbřišské kotliny mezi horami a okolními kopci. Z geografického hlediska město leží v centrální části Orlické oblasti, na území Valbřišských hor a Valbřišského podhůří. Nejvýše položený bod města je vrcholek Borowá (853 m n. m.), což je zároveň nejvyšší vrchol Valbřišských hor.

Valbřich je s více než 100 tis. obyvatel jedním z největších měst v Dolnoslezském vojvodství, a z hlediska rozlohy patří k rozlehlým městům. Své hranice si vytyčilo kolem Valbřišské kotliny mezi horami a okolními kopci. Z geografického hlediska město leží v centrální části Orlické oblasti, na území Valbřišských hor a Valbřišského podhůří. Nejvýše položený bod města je vrcholek Borowá (853 m n. m.), což je zároveň nejvyšší vrchol Valbřišských hor. Městem protéká řeka Pełcznica. Pro charakteristický reliéf oblasti kolem města zde panují specifické klimatické podmínky, které patří k oceánským druhům. Projevuje se to především velkým kolísáním teplot a tlaku mezi dnem a nocí a značným počtem deštivých dní. Poprvé se Valbřich na stránkách historie objevil v roce 1305 v listinách vratislavského biskupa. Během dalších let osada označovaná jako Waldenburg (Waldenberc) patřila k hradu Nowy Dwór a byla součástí svídnicko-javorského knížectví. Podle pramenů udělil kníže Boleslav II. v roce 1366 zdejším poddaným horní právo (stříbrné a olověné rudy), což mělo být počátkem hornické historie města. První informace o uhelném dole v okolí ale pocházejí z roku 1561 a týkají se dolu na Białém Kamieni. Ovšem než se z hornictví stalo hlavní průmyslové odvětví regionu, představoval Valbřich významné středisko výroby a obchodu se lněným plátnem. Na začátku 15. století osada patřila rodu Schoff a mezi lety 1400-1426 získala městská práva. Celá staletí šlo o malé město bez městských hradeb, tvořící hospodářské zázemí hradu Nowy Dwór, kde úřadovali majitelé panství. S ohledem na svůj druhořadý charakter Valbřich často přecházel z ruky do ruky, když byl majetkem různých slezských rodů. Nejdéle Valbřich zůstal v rukou rodu Czettritzů, kteří po požáru hradu Nowy Dwór přesídlili do města, kde si postavili novou rezidenci. Třicetiletá válka a pohromy po ní následující rozvoj města nadlouho zastavily. V roce 1738 Abraham von Czettritz prodal město říšskému hraběti Konrádovi Arnoštovi Maxmiliánovi von Hochbergovi z Książe, který ho připojil ke svým rozsáhlým državám.

Po napoleonských válkách město získalo vlastní samosprávu a stalo se tak nezávislou jednotkou. V 19. století město prošlo intenzivním procesem industrializace, vznikla zde např. porcelánka, slévárna železa a další černouhelné doly a koksovny. V průběhu několika let Valbřich několikrát zdvojnásobil počet svých obyvatel a stal se hlavním střediskem hornického průmyslu v Dolním Slezsku. Přivedení železnice ze Świebodzic v roce 1853 a její pozdější prodloužení do Jelení Hory a Saska přispělo k rozšíření odbytišť uhlí. Město ležící daleko od hlavních front během válečných operací neutrpělo a těsně po roce 1945 se zde pokračovalo v průmyslové práci. Rychle se rozvíjející město získalo v roce 1975 status vojvodství, když se z něj stalo z hlediska počtu obyvatel druhé největší město Dolního Slezska (na přelomu 80. a 90. let měl Valbřich 140 tis. obyvatel). V době největší těžby byly ve městě v provozu tři doly: Thorez (Julia), Wałbrzych a Victoria, jejichž součástí byly koksovny a jiné zpracovatelské závody. V důsledku restrukturalizace v 90. letech byla těžba černého uhlí v regionu Valbřichu zastavena. Poslední vozík opustil důl Julia v roce 1996. V tomto roce město také přestalo být centrem vojvodství a od 1. ledna 1999 se stalo součástí Dolnoslezského vojvodství. Tradiční průmysl nahradila továrna Toyoty a velké motoristické centrum. Podniky tohoto odvětví se nacházejí v průmyslové zóně řazené mezi nejlepší investiční lokality na světě. Poslední léta se stala obdobím intenzivní modernizace celého Valbřichu prakticky ve všech oblastech života. Symbolem fantastické proměny je stavba obchvatu, největší poválečné investice ve Valbřichu.

Bývalý průmyslový stereotyp Valbřichu vytlačuje moderní, dobře fungující město, úžasné památky, kultura a rekreace. Valbřich to jsou dvě divadla a filharmonie. 50 kilometrů malebných turistických stezek. 170 kilometrů cyklostezek pro milovníky rekreace a horské cyklisty sjíždějící se sem na závody na nejvyšší úrovni. A nakonec dlouhá tradice jízdy na koni a skvělé podmínky pro offroad.

Autor: Katarzyna Matuła