Svídnice

Svídnice leží na Svídnické rovině, 20 km od Valbřichu, 50 km od Vratislavi a Lehnice a asi 70 km od Jelení Hory i od Kladska. Úzký pás tektonické Podsudetské propadliny na jihu a jihozápadě odděluje město od nedalekých vyvýšenin Orlické oblasti. Několik kilometrů východně a severně od Svídnice vyrůstají kulminace Kiełczyńského pohoří a masivu Ślęży. Městem protéká Bystrzyca, levostranný přítok Odry, a potok Witoszówka, na němž byla vytvořena malá přehrada u úpatí Slovanského sídliště. Svídnice vznikla u obchodních stezek nedaleko raně středověkých osad slovanského kmene Slezanů. Město bylo založeno pravděpodobně v polovině 13. stol. a už v roce 1290 se stalo hlavním městem samostatného knížectví. Pod vládou po sobě následujících zeměpánů - Boleslava I., Bernarda a Boleslava II. - svídnické (a později svídnicko-javorské) knížectví zaujalo pozici jedné z nejsilnějších jednotek středověkého Slezska. Svídnicko-javorské knížectví si ze všech slezských „státečků“ nejdéle udrželo vazby s Polskem. V roce 1392 po smrti bezdětné arcikněžny Anežky, vdovy po Boleslavovi II., na základě dřívějších dohod město a celé knížectví přešly do českých rukou. Období svrchovanosti českých panovníků, přechodné uherské panování (konec 15. stol.) a pozdější (1526) přechod Slezska pod vládu rakouských Habsburků rozvoj Svídnice nezastavily. Dosažení několika set let prosperity zničila až katolicko-protestantská třicetiletá válka (1618-1648). Město z ní vyšlo vylidněné a zruinované. Dřívější postavení už zpět nikdy nezískalo. V 18. stol., po obsazení Slezska Prusy, se ze Svídnice stala vojenská pevnost, což její rozvoj ještě více zpomalilo. Až ve 2 pol. 19. stol. bylo opevnění srovnáno se zemí a bývalé sídelní město knížectví popadlo druhý dech. Po 2. světové válce se Svídnice společně s celým Dolním Slezskem ocitla na území Polska. V poválečném období se město rozvíjelo jako velké průmyslové centrum. Bylo také - vedle Lehnice - jedním z míst dislokace sovětské armády v Polsku. Současná Svídnice čítá kolem 57 tis. obyvatel a kromě role centra okresu zastává od roku 2004 i úlohu sídla svídnické diecéze. Svídnické hlavní náměstí nepochybně patří mezi nejkrásnější a nejcennější v Polsku. Společně s ulicemi vybíhajícími z jeho rohů si zachovalo originální, středověké prostorové rozvržení a téměř kompletní soubor původní zástavby, prezentující architektonické trendy mnoha staletí. Centrální náměstí bylo vytyčeno v pol. 13. stol. Tehdy zastávalo především funkci místa obchodu. Ve středu byl postaven kupecký dům a celá řada objektů obsazených řemeslníky a obchodníky. Dominantu náměstí tvoří radnice ze 14. století zakončená vysokou věží s pozlacenou helmicí.